Na začátku je třeba říci, boom výroby diafilmů byl hlavně v 60. a 70. letech. Krátce k tomu jak to zpravidla fungovalo (podle zdroje z MÚ):
- do povědomí obyvatel se dostala nějaká pohádka (nebo autor textu či ilustrátor)
- nebo se doprodaly poslední zásoby známého titulu – nebyla rentabilní reedice
- vznikla poptávka
- výrobce zadal požadavky na zpracování textu (počet políček děje, někdy se text převzal)
- po odsouhlasení ilustrátoři nakreslili obrázky
- originály obrázků se přizpůsobily (krátký text, číslování), zadala se výroba negativů
- z negativů se na velkokapacitních duplikátorech vyrobil “nekonečný” pás diafilmů
- souvislý filmový pás se rozstříhal a smotal do obalů
Mezi hlavní výrobce patřili:
Filmové laboratoře (studio) Barrandov
známe také jako: Krátký film Praha, Diafilm Praha – Bratislava – Olomouc, Diacolor, ČS státní film
závody: Praha, Olomouc, Bratislava
prodejny: Praha, Brno, Ostrava, Zlín
vyšli edice pro: Komenium Praha, Účební pomůcky zn.p., Ústřední ústav zdravotnické osvěty Praha, Ministerstvo místního hospodářství (Služba veřejnosti Olomouc) ad.,
počet titulů: 300 ks (odhad), klasické pohádky ve více podobách
Jak na samotném filmu poznat, že se jedná o výrobek FLB:
- před začátkem samotného děje se objevují políčka START, na konci zase políčka STOP
- na úvodním a závěrečném políčku kromě názvu objevují i autoři kreseb a textu, výrobce a rok (nejsou pravidlem všechny údaje)
- u novějších pohádek je v obrázku zakomponováno číslo, které odpovídá číslu v textové brožůrce
- víceméně vyjímečně je u některých pohádek ve spodní části krátký text
- vyjímku z těchto pravidel tvoří diafilmy staršího data a z Olomouce
Příchodem nového řežimu a nových technologií (videa) došlo k zastavení výroby této sekce. Bohužel ani neexistuje archiv. Závody v Olomouci a Bratislavě zřejmě připravovaly jen texty a ilustrace, samotná výroba filmů probíhala v Praze. Ke konci výroby vycházely série naučných diafilmů pro základní školy, děj tvořený z loutek. Slovenské tituly vyšly i v českých překladech. Podnik vyráběl i soubory 12 místopisných diapozitivů měst, hradů a zámků, lázní, jeskyní a hor – viz seznam.
Moravská Ústředna Brno
(družstvo umělecké výroby), od 90. let produkci svých diafilmů do dětských promítaček postupně utlumovala (rok výroby = rok přípravy do prodeje). V 50. letech také vydávala filmy na diapásech.
počet titulů: 150 ks (odhad), některé pohádky ve více podobách (60. x 80. léta), (diapásu cca 130 ks)
Jak poznat, že se jedná o výrobek MÚ:
- před začátkem a na konci samotného děje se objevují políčka s logem, u filmů staršího data je průsvitné pozadí, u novějších černé pozadí
- závěrečné políčko často chybí, úvodní je řešeno jako grafika s názvem, často se nevyskytuje rok ani autoři, někdy jsou uvedeni na textech
- skoro pravidlem je ve spodní části krátký text, který začíná číslem snímku
- grafika příběhů je zpravidla modernější, což je dáno jinou skupinou ilustrátorů
MÚ samotné diafilmy nevyráběla (zadávala je FLB), připravovala prostřednictvím umělců texty a kresby. Archiv o této sekci také neexistuje. V 50.letech se zřejmě podnik podílel na výrobě promítaček DIAR a DIAX.
KSM Bratislava
(Komunálné služby mesta Bratislava) produkovali diapásy v 50. letech, moc toho o výrobci nevíme, zřejmě podnik přešel pod Filmové laboratoře Barandov. Od tohoto výrobce se objevil již děj i na kinofilmu o 10 polích, díky charakteristickému obalu je však řadíme do kategorie diapás. Počet titulů odhadujeme na 50 ks.
MOFIS DIAFILM (Filmochema Brno)
Pohádky tohoto výrobce jsme objevili úplně náhodou. Mofis znamená Moravské filmové studio. Vyráběl zřejmě po 2.světové válce do roku 1953. Obaly jsou papírové krabičky nebo špulky, texty byl stočen uvnitř. Na něm jsme našli tyto údaje: vyrobil Jan Švec, Filmochema Brno, Benešova třída 3. První políčko diafilmu je charakteristické: TETA DRAHA vypravuje pohádku ….
Snad správně se můžeme domnívat, že výroba přešla pod Moravskou ústřednu Brno.